OS Linux, základní popis, vlastnosti, odlišnost Linuxu od jiných OS, instalace, základy správy systému.

GNU/Linux

Základní popis a vlastnosti

GNU/Linux nebo jen krátce Linux je v informatice označení pro operační systém založený na Linuxovem jádru. Linux je šířen v podobě distribucí, které je snadné nainstalovat nebo přímo používat (tzv. Live CD). Zároveň se díky použitým licencím jedná o volně šiřitelný software, takže je možné ho nejen volně používat, ale i dále upravovat a distribuovat.

Linuxové jádro je koncipováno jako jednolitá část kódu s podporou načítání externích modulů. Toho se využívá ke zvýšení stability, urychlení běhu jádra, zmenšení velikosti samotného jádra a zmenšení paměťových nároků.

Jádro Linuxu umožňuje spouštět více programů (úloh) najednou. Každý program se může skládat z jednoho nebo více procesů, takže říkáme, že jde o víceúlohový systém. Každý proces potom může mít jeden nebo více podprocesů. Operační systémy, které umožňují běh více procesů, nebo dokonce podprocesů současně, jsou schopny využít i vícejádrové a víceprocesorové počítače a výrazně zefektivnit práci uživatele.

Zatímco u Windows existuje jen jedno pevné grafické rozhraní (třeba i s více vzhledovými módy), u Linuxu existuje podstatně větší variabilita. Nad jádrem je obvykle vystavěno textové ovládací rozhraní, nad nímž pak funguje grafická nástavba.

Terminál

Čím lépe ovládáte svůj operační systém, tím více asi budete příkazový řádek používat. Práce v něm je totiž rychlá a také velmi pohodlná. Buď pracujete v textovém režimu, nebo si můžete v grafickém prostředí spustit nějakou emulaci terminálu. V příkazovém řádku Linuxu na vás číhá program, kterému se říká příkazový interpret nebo také shell. Čeká na vaše příkazy, vykonává je, spouští za vás procesy a podobně. Různorodost Linuxu vás ani zde nezklame. Příkazových interpretů existuje také několik (mezi nejznámější patří asi bash, sh nebo csh).

Odlišnosti od jiných operačních systémů

Předně je třeba říci, že Linux využívá unixové jádro a respektuje základní Unixové metody, přístupy a technologie. Linux je šířen jako open source – to znamená, že je nejen možné jej bezplatně používat, ale také že jsou k dispozici všechny zdrojové kódy, a každý, kdo by chtěl, si je může upravit dle vlastních potřeb.

Dost možná největším rozdílem mezi operačními systémy z pohledu uživatele je instalace aplikací a jejich správa. Zatímco ve Windows jsou programy instalované instalátory a o jejich aktualizace se musí starat sám uživatel (případně výrobce softwaru), v Linuxu je situace odlišná. Do systému se přidávají balíčky, které jsou zanesené do repozitářů (ty si lze představit jako knihovnu s aplikacemi).

Běžná instalace aplikací probíhá tak, že si uživatel vybere ze seznamu předpřipravených aplikací ty, které chce nainstalovat, a systém si poradí se vším potřebným. Tento koncept má řadu výhod – uživatel nemusí znát názvy programů, ale stačí mu, když si ve vyhledávači softwaru, který je obvykle součástí distribuce, napíše, co vlastně potřebuje, a jen si vybere z nabízených variant.

Instalace

V současné době je linuxové jádro na takové úrovni, že by měl být schopen zvládnout instalaci linuxové distribuce i začátečník. Pro seznámení se s Linuxem a pro první krůčky v jeho prostředí bych však doporučoval použít některou z tzv. „live“ distribuci na CD či DVD, kterých je k dispozici celá řada.

  1. Nejprve musíte spustit nějaký systém, který obsahuje základní nástroje pro rozdělení disku, tvorbu souborových systémů, rozbalování balíků a kopírování souborů. Může to být instalační CD, live distribuce, disketa, USB klíčenka, nebo jiný již nainstalovaný systém.
  2. Rozdělíte disk a vytvoříte příslušné diskové oddíly, které pak naformátujete
  3. Na vytvořené diskové oddíly zkopírujete základní systém, ev. doinstalujete požadované balíky
  4. Upravíte konfiguraci, do zaváděcího sektoru nainstalujete zavaděč a restartujete

Na rozdíl od jiných OS, je linuxovému jádru srdečně jedno kam ho vrazíte. Detekci hardware si provádí při startu, a pokud má k dispozici všechny potřebné moduly (ovladače) prakticky vždy najede do stavu kdy s ním lze již něco dělat.

Správa systému

všechna důležitá nastavení jsou v Linuxu uložena v obyčejných textových souborech. Zkušený správce proto potřebuje jen textový editor.

Administrací (správou systému), rozumíme všechny činnosti, které je nutno pravidelně vykonávat, aby počítačový systém zůstal v provozuschopném stavu. Zahrnuje například zálohování souborů (v případě potřeby jejich obnovování), instalaci nových programů, vytváření uživatelských účtů (jejich mazání v případě, že jsou nepotřebné), kontroly a opravy případných poškození systému souborů a další. Když si počítač představíte jako dům, pak by správou systému byla jeho údržba. Ta by zahrnovala například úklid, zasklívání rozbitých oken a další podobné věci. Místo prostého pojmu „údržba systému“ se používá termín „administrace“, aby tato oblast nevypadala na první pohled zas až tak jednoduše.

Distribuce

  • Debian
  • Fedora
  • Red Hat
  • Slackware
  • Gentoo
  • OpenSUSE
  • SUSE Linux Enterprise
  • Ubuntu
  • A další…